Historie břišního tance

Původ

Jedna z nejstarších tanečních forem (stáří se odhaduje na 5 - 10 tisíc let). Doslovný překlad z arabštiny znamená „tanec východu“ a jeho původ není dodnes známý. V tomto jedinečném druhu pohybu totiž můžeme nalézt prvky tanců afrických, indických, egyptských, tureckých, perských či marockých. Jistou obdobu břišního tance můžeme najít i v zemích latinské Ameriky a Karibiku. Všude se vyvíjel po dlouhá staletí, či spíše tisíciletí, a v každé má svou vlastní charakteristiku.

Kult plodnosti

Ať už byla kolébka břišního tance kdekoliv, vždy byla rozhoupána touhou po zachování lidské rasy a zajištění úrody obilovin – zkrátka kultem plodnosti. Byl tancem posvátným, vyjadřoval jednotu ženy a přírody, hlubokých citů, byl poctou ženské bohyni plodnosti nebo se tančil k uctění Matky Přírody. Pátráme-li dále po kořenech břišního tance, zjistíme také, že jeho původním posláním bylo ulehčit ženě porod. Proto je také známý jako „tanec rodiček“. Je pochopitelné, že v této souvislosti má orientální břišní tanec prvky i vazby nejen náboženské, ale i erotické.

Výrazový pohyb

Břišní tanec je typicky ženská forma výrazového pohybu – má velmi procítěné, ladné a plynulé pohyby všech částí těla s důrazem na pohyb břicha, boků a pánve, navíc s prvky třesení a vrtění. Východní tance jsou někdy označovány jako tance svalů, na rozdíl od evropských tanců kroků. Při tanci je vždy přítomen prvek spojení se zemí, neboť prakticky ve všech kulturách je země symbolem ženským, zatímco nebe mužským.

Tradice

Podle tradice se břišní tanec tančí naboso. Nejen proto, že bosá noha umožňuje lepší stabilitu, ale především kvůli lepšímu propojení s principem ženskosti – Matkou zemí nebo přírodou. Tanečnice se často doprovázejí jednoduchými rytmickými nástroji, tleskáním do rytmu či luskáním prstů. Také při tanci zařazují výrazné posunky, kterými upozorňují na konkrétní část těla nebo zdůrazňují význam půvabu okamžiku. Někdy se používají i takové doplňky jako závoje, svíčky, meče či dokonce živí hadi, které měly magickou ochrannou funkci nebo to byly symboly životní a plodící energie. Jsou známy i varianty v rámci sezení či ležení na zemi.

Diváci platili tanečnicím přímo tak, že házeli mince nebo peníze na podlahu nebo je zastrkávali za oděv tanečnice. Tento způsob není spojen s žádným jiným tancem. Ve starém Řecku někdy ženy z velmi chudých rodin opásaly své boky a tančily na tržištích. Diváci po nich házeli malými zlatými mincemi, které si pak tanečnice našívala na boční pás jako dekoraci, protože to také bylo nejbezpečnější místo. Tento typ bokového pásu, pošitého mincemi, dodnes tanečnice používají.