Obrazek vrchu

Historie břišního tance

Původ

Jedna z nejstarších tanečních forem (stáří se odhaduje na 5 - 10 tisíc let). Doslovný překlad z arabštiny znamená „tanec východu“ a jeho původ není dodnes známý. V tomto jedinečném druhu pohybu totiž můžeme nalézt prvky tanců afrických, indických, egyptských, tureckých, perských či marockých. Jistou obdobu břišního tance můžeme najít i v zemích latinské Ameriky a Karibiku. Všude se vyvíjel po dlouhá staletí, či spíše tisíciletí, a v každé má svou vlastní charakteristiku.

Kult plodnosti

Ať už byla kolébka břišního tance kdekoliv, vždy byla rozhoupána touhou po zachování lidské rasy a zajištění úrody obilovin – zkrátka kultem plodnosti. Byl tancem posvátným, vyjadřoval jednotu ženy a přírody, hlubokých citů, byl poctou ženské bohyni plodnosti nebo se tančil k uctění Matky Přírody. Pátráme-li dále po kořenech břišního tance, zjistíme také, že jeho původním posláním bylo ulehčit ženě porod. Proto je také známý jako „tanec rodiček“. Je pochopitelné, že v této souvislosti má orientální břišní tanec prvky i vazby nejen náboženské, ale i erotické.

Výrazový pohyb

Břišní tanec je typicky ženská forma výrazového pohybu – má velmi procítěné, ladné a plynulé pohyby všech částí těla s důrazem na pohyb břicha, boků a pánve, navíc s prvky třesení a vrtění. Východní tance jsou někdy označovány jako tance svalů, na rozdíl od evropských tanců kroků. Při tanci je vždy přítomen prvek spojení se zemí, neboť prakticky ve všech kulturách je země symbolem ženským, zatímco nebe mužským.

Tradice

Podle tradice se břišní tanec tančí naboso. Nejen proto, že bosá noha umožňuje lepší stabilitu, ale především kvůli lepšímu propojení s principem ženskosti – Matkou zemí nebo přírodou. Tanečnice se často doprovázejí jednoduchými rytmickými nástroji, tleskáním do rytmu či luskáním prstů. Také při tanci zařazují výrazné posunky, kterými upozorňují na konkrétní část těla nebo zdůrazňují význam půvabu okamžiku. Někdy se používají i takové doplňky jako závoje, svíčky, meče či dokonce živí hadi, které měly magickou ochrannou funkci nebo to byly symboly životní a plodící energie. Jsou známy i varianty v rámci sezení či ležení na zemi.

Diváci platili tanečnicím přímo tak, že házeli mince nebo peníze na podlahu nebo je zastrkávali za oděv tanečnice. Tento způsob není spojen s žádným jiným tancem. Ve starém Řecku někdy ženy z velmi chudých rodin opásaly své boky a tančily na tržištích. Diváci po nich házeli malými zlatými mincemi, které si pak tanečnice našívala na boční pás jako dekoraci, protože to také bylo nejbezpečnější místo. Tento typ bokového pásu, pošitého mincemi, dodnes tanečnice používají.

Styly orientálního tance

(pro zobrazení bližších informací o stylu klikněte na jeho název)

American Tribal Styl

Tribal styl břišního tance nebo také Americký Tribal Styl (známý pod zkratkou ATS nebo pouze Tribal) je moderní styl břišního tance založený tanečnicí a vedoucí taneční skupiny FatChanceBellyDance - Carolenou Nericcio, kterou založila v roce 1987. Tribal se tančí ve skupině a poznáte jej podle typického kostýmu inspirovaného folklórem střední Asie – podle širokých kalhot zbíhajících se u kotníků a přes ně splývající bohatě nařasené sukně. Tanečnice nosí krátké choli, mincemi a různými textiliemi bohatě zdobené podprsenky. Tanečnice jsou ozdobeny těžkými šperky, velkým množstvím stříbrných matných náramků, náhrdelníků a náušnic, které pocházejí také nejlépe z oblasti střední Asie. Dále jsou pro ně typické turbany, tetování na obličeji a výrazný make-up. Kostým je často černý, ale nemusí takový být, může být rozehrán do pestrých barev.

Základní charakteristikou tohoto tance je skupinová improvizace. Vedoucí tanečnice vysílá ostatním signály a ti podle nich vědí, jaké pohyby budou v tanci následovat. Tanečnice mezi sebou mohou rozehrát hru a předávat si mezi sebou vedoucí postavení, jde ale o to, aby diváci nepoznali, že jde o improvizaci, ale domnívali se, že tanečnice předvádí naučenou choreografii. V tanci jde tedy především o soulad skupiny, naladění tanečnic na společnou vlnu, kdy musí pozorně sledovat dění ve skupině. Hudba je z toho důvodu jednodušší s pravidelným rytmem a pohyby také nejsou nijak extrémně složité. Jedná se o jednodušší prvky, které jsou však efektní a dodávají skupině tajemnou atmosféru. Tanečnice se mohou doprovázet hrou na činelky.

„Tribal dance“ znamená v doslovném překladu kmenový tanec. Lze tedy označit každý kmenový nebo lidový tanec za „tribal dance“. To, co však známe pod slovem „Tribal“ není folklór, ale naopak čistá fantazie, jde tu především o autenticitu vytvořené skupiny, o její provázanost, ona sama si vytvoří svůj styl, který odpovídá jejímu naturelu a potřebám. Proto je tribal styl svobodnější na kombinace pohybů z různých oblastí a zemí orientu a není omezen pouze na orientální hudbu, používá také africké hudby, hudby australských domorodců, středověké nebo keltské hudby.

        

Tribal fusion styl

Tribal Fusion (neboli Urban Tribal styl) je poměrně mladý taneční styl, jež vychází ze základu klasického orientálního tance a Amerického Tribal Stylu s přídavkem dalších tanečních stylů podle zájmu a umění tanečnice. Tribal Fusion styl má širší záběr a volnější strukturu, více využívá choreografii. Již tu není tolik důležitá skupina, ale spíše se klade důraz na důkladné provedení pohybů a na precizní zvládnutí techniky tance. Uplatňují se v něm Egyptské, Indické, Afghánské, Perské, Uzbecké, Tuniské a další tance Severní Afriky a orientu. Nevyhýbá se však ani moderním a výrazovým stylům tance (hip hop, street dance apod.) Tím se otevírá jedinečný prostor pro vlastní kreativitu a sebevyjádření. V poslední době tento styl nejvíce proslavila tanečnice Bellydance Superstars Rachel Brice, je nepřekonatelná ve svých hadích pohybech, záklonech a izolacích.

Tribal Fusion je charakteristický pro svůj uzemněný, soustředěný, propracovaný a smyslný výraz. Využívá zemité, rychlé pohyby boků a měkké, pomalé pohyby s důrazem na paže tzv. hadí paže. Dále jsou pro něj typické rozfázované klasické pohyby orientu. I hudba vyjadřuje začlenění tohoto stylu do našeho současného světa, tradiční arabská a indická hudba se potkává s moderní, záleží na vkusu a temperamentu tanečnice.

Tribal fusion tanečnice má velkou volnost ve tvorbě kostýmu. Stejně jako v ATS je žena bohatě ozdobena tradičními těžkými šperky, časté jsou mušličky, pera, jehlice a také tetování na břiše, zádech i pažích. Nosí se jak kalhoty do zvonu nebo turecké kalhoty, tak sukně ať už úzké nebo široké, dlouhé nebo krátké.

Při výuce Tribal Fusion Stylu dbám především na dobré technické zvládnutí základních fusion prvků, izolaci pohybů a správné držení těla. Poté co si tanečnice osvojí techniku tance, může si začít sama tvořit svůj styl a vyjádření. V hodinách se naučíte množství Tribal Fusion pohybů, tanečních kombinací a otoček, princip rozfázovaných pohybů, budeme trénovat plynulé hadí pohyby paží a vše zkombinujeme v několika choreografiích. Doporučuji si vzít na sebe spíše kalhoty než sukni a také šátek přes boky, který nemusí být penízkový, spíš se hodí nejrůznější třásně, řetízky, textilie apod.

Některé tanečnice Tribal Fusion stylu se inspirovaly duchovními směry především jógou, kdy využívají její pozice k rozcvičení a protažení těla. Tanečnice díky tomuto propojení mohou procítit pohyby energie a tanec tak může mít dopad na jejich vnímavost a citlivost k energiím v jejich těle, stejně tak na vnímavost sebe sama. Tanec tak dostane další rozměr. Mně se velice toto propojování osvědčilo, ať už jde o jógu nebo o cvičení tai chi. Tanečnice získá díky těmto směrům citlivost, naplní své tělo energií a tu pak může dále rozvíjet při svém tanci.

 

Raqs sharki

To, co dnes chápeme pod egyptským tancem, pochází z 20. let 20. století z Káhiry. Tento dnes nejtančenější styl orientálního břišního tance se nazývá Raqs sharki – v překladu tanec východu, nebo také známý jako kabaretní styl. V tomto tanečním stylu se tanečnice snaží splynout s hudbou a pohybem i mimikou vyjádřit emoce svoje i hudby. Za téměř jedno století se tanec vyvinul do dnešní podoby. Přibyly především baletní figury, které do tance přinesla Mahmoud Reda. Většinou tanečnice vchází na scénu se závojem, který po chvíli odhodí. Hudbě pro Raqs sharki vévodí především bubny, za jejichž zvuku může tančit tanečnice hlavně tzv. drum sólo. Při něm je kladem důraz na akcenty, shimmy a mimiku. Tato část mívá u publika bouřlivý ohlas. Vystoupení Raqs sharki bývá oproti jiným břišním tancům poměrně dlouhé. Dříve mívaly skladby až 30 minut. To je pro dnešního diváka náročné, proto mívají pouze 5-10 minut. Kostým na Raqs sharki je výrazně barevný a velmi bohatě zdobený. Vršek je tvořen podprsenkou, spodek nejčastěji úzkou sukní s rozparky, nebo dole rozšířenou. Oproti jiným orientálním tancům některé nosí tanečnice Raqs sharki boty na vysokém podpatku, v čemž můžeme spatřit západní vlivy.

 

Saidi

Styl saidi pochází z jihovýchodní části Egypta z oblasti zvané Saidi. Saidi je tanec velmi živý, hravý, až laškovný, ve 4/4 rytmu. Zároveň je to styl zemitý, a proto se používají různé poskoky a podupy na znamení spojení tanečnice s Matkou Zemí. Charakteristickou rekvizitou pro tento tanec je jedna, nebo dvě hůlky. Ty se původně vyráběly z bambusu. Rozlišujeme dva druhy saidi: Raks Assaya a Tahtib. Tahtib tančí dva muži napodobující umění boje se zbraní. Raks Assaya mohou tančit jak muži, tak ženy. Ženy mívají hole na jednom konci zahnuté a využívá se různých náročných prvků, jako je točení v ruce či točení celého těla s holí položenou na hlavě. Forma saidi tančená ženami je mnohem jemnější a hravější než mužská. Saidi je ale možné tančit i bez hole. Na saidi nosí tanečnice dlouhé beledi šaty (tzv. galabea), které mohou být doplněné o šátek přes boky či šátek na hlavu.

 

Baladi

„Baladi“ znamená „patřící zemi“. V tomto smyslu egyptské Baladi znamená „patřící Egyptu“. Raks Baladi je folklórní tanec Středního východu. Tento styl byl tančen a je i nyní stále tančen v mnoha egyptských vesnicích, byl tančen doma a ženy si jej tančily samy pro sebe. Pohyby tohoto tance jsou akcentovány především do pohybů kyčlí, pohyby rukou bývají prosté a přirozené. Tanečnice tančí naboso.

Baladi zahrnuje všechny egyptské styly, které existují. V dnešní době známe pět hlavních skupin egyptských stylů tance: tanec venkovanů (rolníků a zemědělců), tanec rybářů, tanec beduínů, Saidi a Assuan (oblast Egypta). Baladi nepatří do žádné této skupiny. Naopak – všechny skupiny dohromady, to je baladi!

Baladi je hravý a koketní styl. Na rozdíl od Raqs Sharki, ve kterém tanečnice vyjadřuje mnoho emocí, v Baladi tanečnice projevuje hluboké emoce jen zřídka. Baladi používá lehké poskoky, kdy pozice a jednoduché pohyby nejsou dotaženy do konce. V Baladi je tanečnice velmi blízko zemi, nikdy netančí na pološpičkách nebo podpatcích. Držení těla není příliš formální a tanečnice se často sklání. Pravé Baladi není vyumělkované ani nijak pedantské na techniky a pohyby.

Baladi hudba není pouze o instrumentálním doprovodu. Často ve skladbě probíhá hra na „otázku a odpověď“ mezi nástroji nebo mezi nástrojem a zpěvákem.

Kostým na Baladi je velmi různorodý: od domácího oblečení (tzv. bedla) po moderní scénické variace galabey (dlouhé úzké Baladi šaty), ta je nejčastěji preferována. Tradičně je hlava tanečnice pokryta šátečkem. Tanečnice může také tančit s činelky, hůlkou nebo se svícnem (shamadan).

 

Shaab Baladi

Shaab Baladi je styl tance, který je v Egyptě tančen od dětství bez jakéhokoli tréninku. Mají to prostě v krvi. Baladi se tu mísí se Saidi. Tanečnice mohou tančit s tzv. Cairo Melaya Leff – což je až 3 metry dlouhá široká černá šála. Shaab Baladi používá stejné pohyby jako Baladi, jen jde o jejich jiné vyjádření. Shaab Baladi je také nazýváno jako městské Baladi. I hudba tomu odpovídá, je mnohem modernější a proto velmi populární v celém Egyptě, především v Káhiře a Alexandrii.

 

Hagalla

„Hagalla“ znamená v překladu „skok“. Tento styl je populární v oázách Sahary od Libanonu po Egypt a má svůj původ v tanci beduínů. Moderní Hagalla má dvě verze: První jsou tradiční poskoky tanečnice pozvané na svatební party, kdy tanečnice drží šáteček nebo hůl (ta slouží pouze k držení, ne k točení). Druhou verzi vytvořila tanečnice Mahmoud Reda. Jde o teatrální vystoupení plné tradičních prvků. Hagalla je velmi energický styl tance. Klade se důraz na pohyb kyčlí a používá se zde specifického kroku.

V minulosti tanečnice nosily jednoduché šaty s dlouhými rukávy, kolem kotníků měly obmotánu tlustou tkaninu nebo šálu. Postupně se tento kostým měnil: nyní může být barevný a přes dlouhé šaty nosí tanečnice ještě jednu sukni s velkými volány, aby tak upozornila na taneční kroky. Hlava je pokryta šátečkem.

 

Bollywood

Spojením dvou slov Bombay a Hollywood nám vznikne slovo Bollywood. Jde o největší továrnu na sny položenou v srdci Indie. Každý rok Indie vyprodukuje přibližně 900 celovečerních filmů. Nejtypičtější součastí bollywoodských filmů jsou tanec a hudba. Bollywoodský tanec kombinuje starodávnou indickou taneční tradici a moderní světové trendy. Čerpá z různých druhů tance odlišných kultur. Základem je však indický klasický tanec, který slouží odedávna k vyprávění příběhů a vdechuje tomuto tanci prastarou indickou tradici.

 


 
Ozdoba brisnich tanecnic
- Nahoru -
Kontakt: Barita - Bára (Chaloupková) Zárubová, Pardubice, e-mail: barita@barita.cz